Jarouš v zemi vycházejícího slunce: Sníh v Tsukubě a Bus Trip na západ

V týdnu po peruánské škole vaření přišlo do Tsukuby ochlazení a s ním i sníh. V pondělí (23.1.) se tady spustil docela velký déšť. Jelikož každé pondělí mám večer badminton, tak tehdy jsem se rozhodoval, jestli mám vůbec jet, jelikož tělocvična, ve které trénujeme je vzdálená cca 15 minut kolmo. No nakonec jsem se přesvědčil, že mám vyrazit - blbý nápad!! No než jsem dojel, tak jsem měl kalhoty mokré durch a jelikož pod něma nosím i tepláky na badminton (není tam totiž šatna a nechci pohoršovat japonky, že bych se před nimi převlíkal - vím, co to byl za šok, když jsem se jednou na konci movie clubu, kdy jsme rozhodli jít do hospody, před japoncema převlékl z tepláku do ryflí a přehodil jsem si triko ;D ) tak ty mi taky pěkně promokly. Nicméně hrát jsme hráli a bylo to celkem v pohodě. Jenže během tréningu se déšť změnil v husté sněžení a než jsme skončili, tak Tsukubu pokryla cca 3 centimetrová vrstva sněhu - takže parádní cesta dom v mokrých ryflích a sněhové břečce a ještě na kole. Takto to vypadalo večer během sněření:

cesta dom z badmintonu

nádvoří Ninomiya Housu - místa, kde bydlím

a pohled ven

Sněžení trvalo ale jen jednu noc, nicméně i tak to stačilo. No nevím, jestli tu nemají silničáře, nebo na to kašlou jak u nás, ale na druhý den byl zážitek dostat se do práce. Všechno, co napadlo zmrzlo a na kole jsem jel jak připo.... Cesta, která mi normálně trvá cca 10 minut, tak mi ten den trvala dvakrát tak déle a ještě jsem se málem na jedné křižovat přizabil - pak jsem zjisti, že na stejném místě, kde jsem uklouzl, ale naštěstí to ustál, uklouzl taky Kuba - ten měl taky štěstí a ustál to. Nicméně toutéž cestou jeli i Honza s Táňou a ti už se na tu silnici ve stejném místě oba položili ;D Fakt sranda. Během úterka pak teploty přes den vystoupaly cca k 5 °C a skoro vše roztálo. V místech, kde nestihl všechen sníh roztát, se vytvořily pěkné skluzavky - to bylo fakt o hubu!! Njn ale do konce týdne už nebylo po sněhu skoro žádné památky. Nicméně byla to taková příprava na víkend, kdy jsme vyrazili na západ ostrova.
Už někdy v prosinci jsme si zaplatili zájezd do Shirakawa-go (tradiční japonská vesnice v horském prostředí). Výlet byl plánovaný na dva dny so 28. a ne 29. ledna. Vyjíždělo se tedy v sobotu už časně ráno (7.00) z Tokya. Abychom to stihli, museli jsme z Tsukuby vyjet prvním vlakem, což je v 5.07 - ano opět nekřesťanská hodina na vstávání, respektive na to být již na nádraží. Nicméně vstali jsme a vyrazili. Tentokrát nás jela docela velká skupinka různých národů z celého světa - jelo nás 17 a měli jsme zastoupení od Kalifornie, přes Švédsko, Česko, Slovensko, Ukrajinu, Írán, Větnam, až po Japonsko. No prostě pořádná grupa ;D S náma v autobuse samozřejmě jeli ještě další Japonci, kteří si koupili stejný výlet.
První cesta mířila do Takayamy (Takayama = Velká hora - u nás by to byla Taka jama = taková díra ;D ), ale nejprve jsme tam museli dojet. Jelikož se všechny cílové destinace našeho výletu nacházely v západní části ostrova, tak první cesta byla nejdelší - trvala cca 6 hodin!!
Naštěstí jsme dělali cca co 1-2 hodiny pauzu, tak se to dalo vydržet ;) Naše první zastávka byla cca 60 km za Tokyem, ale trvalo to něco přes hodinu, než jsme tam dojeli, bo ti řidiči tady jezdí fakt hrooooozně pomalu!! Pár fotek z první zastávky:

náš průvodce - furt něco žvatlal, ale rozuměl jsem mu akorát časy (tak dobrý už jsem v japonštině ;) )

nějaké zamrzlé jezero - nneptejte se mě, kde to je - nevím!!

část našeho zájezdu: (zleva) Japonec, Čech (já), Slovenka, Čech, Větnamka, Větnamka, Čech

Koupil jsem si ranní kafe, tak jsem konečně byl spokojený!!

No pauza byla cca 15 minut a musel jsem vystát celkem velkou frontu u Starbuks - kdž to viděli ostatní, tak mi jen řekli, co chtějí a já tam byla asik za největšího zákazníka ten den ;) Pak jsme vyrazili dál, v autobuse se toho moc dělat nedalo, tak jsme většinu cesty proklábosili a někteří dospávali deficit z noci ;) Další zastávka už byla někde v horách a už jsme se setkali i s větším množstvím sněhu:

výhled z naši druhé zastávky

tolik sněhu tam měli

sněhová bitva!!

chudák Táňa ;D

ještě nám furt 5 lidí do plného počtu chybí!

Mno a vyrazili jsme dál. Konečně kolem půl jedné jsme dorazili do Takayamy, kde byla naše první zastávka. Teprve tam jsme pochopil japonské výlety - vysadili nás z autobudu a řekli, že v ten a ten čas máme být z5 a pojedeme dál - celkem jsme na prohlídku Takayamy měli jen 1,5 hodiny - pěkně na prd! Bylo tam tolik míst, obchůdků, chrámů, které se daly zkouknout, jenže na to nebyl čas. Po promarněných 30 minutách jsme se s Milošem (jeden můj kolega) trhli, protože jsme zjistili, že když zůstaneme ve skupince s ostatními, tak nestihnem zkouknout nic. Toš jsme proběhli městečko a dorazili k jednomu domu - Tkayama Jinya - historický dům, kde od roku 1692 do roku 1868 sídlila "pobočka" vlády. Toš jsem se rozhodl, že se podívám dovnitř - Miloš už v podobném domě byl, tak nechtěl ztrácet čas a vyrazil k jinému chrámu. No vědět, co mě čeká uvnitř, tak jsem se na to asik taky vyprdl - uvnitř byly jen samé prázdné pokoje s cedulkama, co to bylo za místo - no nic moc. Ale prošel jsem si to. když jsem vyšel, tak jsem se letmo mrknul na hodinky a zjistil jsem, že za 10 min musím být u autobusu - no vytáhl jsem mapu a vyrazil svižným krokem. Stihl jsme to tak tak, nicméně jsem tolik spěchat nemusel, jeslikož jsme čekali na další opozdilce. Nasedli jsme a vyrazili jsme dál. Fotky z Takayamy:

Takayama

nějaký kočičí totem

ulička s obchůdky

to už je uvnitř toho baráčku

kuchyň

záchod

koupelna

a moje nejoblíbenější místnost - mučírna

Z Takayamy jsme pak vyrazili dále. Jak mi bylo řečeno, tak japonské výlety tohoto typu se vpodstatě skládají z nějakých prohlídek a hlavně nákupování. Proto většina zastávek byla někde u obchůdků. Tak to bylo i s další zastávkou - tou byla nějaká lékárna, či co. Tato oblast je totiž dost známá právě tradiční výrobou léčiv. Tak jsme se stavili v nějaké lékárně, aby si mohli japonci případně něco koupit. No nás to moc nenadchlo, bo se fakt jednalo jen o to vběhnout do obchodu, něco si koupit a zas běžet pryč! Z této návštěvy ani žádné fotky nemám.
Pak už bylo celkem pozdě pro Japonce (cca 17h) tak se jelo rovnou na hotel, zas tak to nevadilo, bo v tu dobu už byla tma, ale možná by se ještě cosik pochodit dalo ;) Na hotel jsme dorazili kolem 17.30 a od 18h byla večeře. Toš jsme se ubytovali a vyrazili na véču. Večeře byla formou bufetu, co si kdo vzal, to měl. No musím říct, že jak jsou Japonci slušní, ochotní a furt se omlouvají, tak když jde o jídlo, tak jdou zábrany stranou. Ti byli jak kobylky, ještě že ty stoly postupně doplňovali. Z jídla měli prakticky vše od jedovatých věcí jako je zelenina, řasy atd. přes sushi, vařené kraby, smažené kuře, ryby, šrimpy, po medium beefsteak a ještě na závěr čokoládovou fontánu. Toš večeře to byla luxusní!! Jediné, co tam neměli bylo kafe a pivo zdarma, to si člověkk musel objednat a na druhý den zaplatit při odhlašování z pokoje. Pár fotek z večeře:

část jednoho stolu - polívka, sushi

tohle jsou vařené krabí nohy (dobré, ale pracné jídlo)

a baštíme ;)

Toš na večeři jsme se docela napráskali! Tak jsme si dali chvíli oraz a na 9h jsme plánovali vyrazit do onsenu. Nebojte z toho žádné fotky nemám - i když z ženské části onsenu by třeba některé fotky pohledné byly ;) Jediné, co z této části večera mám jsou fotky v jukatách:

tahle fotka se mi hrozně líbí - jsem na ní totiž OSVÍCEN ;D

No po onsenu jsme si ještě dali pifko, které jsme si koupili v seveneleven a pak jsme šli na kutě. Ráno se vstávalo na 7, bo od 7 do 8 byla snídaně - tam už naštěstí kafe zdarma bylo ;) Opět formou švédských stolů a zase dalo najít témř vše od nějakého sladkého pečiva přes vajíčka, párky až po nějaké ryby a rýři. Poté se vyráželo dál v naší cestě za poznáním západní části ostrova.
První zastávkou byl obchod, aby Japonci podpořili ekonomiku a něco si koupili. Ale nebyl to jen tak običejný obchod - veškeré zboží, které tam měli obsahovalo kousky zlaté fólie. Tu pak dali téměř na vše, takže člověk mohl koupit bonbony s kousky zlata, saké se zlatem, nebo zlatem zdobené hrníčky, vázy, misky, chopsticky (hůlky) atd. Toš zajímavé, no kdo chtěl, tak si něco koupol a pokračovalo se dál.

na uvítanou jsme dostali čaj s kousky zlata

zdobené nádobí a ta cena je taky zajímavá (cca 31000 Kč)

tady lisují a připravují zlaté fólie

a toto je výsledek

Další zastávkou byl Kenrokuen Garden - taková velká zahrada, která je udržována ve stylu zahrad z období Edo (1603-1868). krajinka to byla pěkná, kor když byla celá pod sněhem. Nicméně japonské plánování opět nezklamalo. Jelikož Japonci musí mít vše do puntíku naplánované, tak jsme měli na prohlídku nějakou japonskou průvodkyni a museli jsme se držet furt pohromadě, protože tak to bylo naplánováno. No asik 3x nás cizince ten náš cestovní agent naháněl, abychom dohnali skupinu, až jsme ho nakonec přeesvědčili, že si tu zahradu dokážeme projít sami i bez japonského komentáře. Toš tak nás nechal, ale třikrát nám zopakoval, v kolik přesně autobus odjíždí! No podívaná to byla pěkná, ale určitě by chtělo zajet se tam podívat někdy na jaře, kdy všechno kvete. Toš jsme si tu zahradu proběhli a cestou z5 nás zastavili nějací Japončíci, kteří tam dělali reportáž, abychom jim něco řekli do kamery. No jelikož jsme neměli už čas, tak jsme slušně odmítli a ostřejším tempem jsme vyrazili k autobusu, aby se nás nemuselo čekat. No stejně se nakonec čekalo na pár Japonců, ale to se nijak nekomentovalo ;) Pár fotek ze zahrady:

socha Meijikinen - nějaká ženská s mečem

velmi slavný strom v Japonsku - má totiž kořeny nad zemí ;)

rybník Kasumigaike

vodopád Midoritaki

kapříci

Po prohlídce jsme vyrazili dál, tentokráte nás čekala už poslední zastávka a tou byla Shirakawa-go. Malebná japonská vesnička stavěna v horách s tradičními japonskkými domky. No a hlavně nás tam čekal taky oběd, na který jsem se já už osobně těšil ;) Toš dojeli jsme tam a hned na začátku nás průvodce moc nepotěšil - oznámil nám, že z5 u autobusu musíme být za 1h a 40min, a to jsme měli stihnout prohlídku a ještě i oběd! No tak jsme zašli na oběd, který jsme do sebe v rychlosti hodili a vyrazili jsme na prohlídku vesničky. Já jsem se s Milošem trhnul od skupiny hned na začátku, jelikož jsme dojedli nejdřív - vlastně ani nevím, jak to jídlo chutnalo, když jsem do sebe naházel tak rychle. Toš jsem vyrazili nejprve na prohlídku jednoho typického domečku - zajímavostí je, že v těch domcích lidi normálně bydlí, ale i tak tam člověk za drobné vstupné může nakouknout - samozřejmě ze slušnosti se nenakukuje do zavřených místností. Toš bylo to zajímavé byly to takové dřevěné domečky mající šikmé doškové střechy. Obyvatelé se kdysi živili pěstováním morušovníků a chovem bource morušového. Po prohlídce domku jsme si prošli vesničku a zastavili se taky v nějakém krámku, kde jsme koupili nějaké sladkosti pro spolupracovníky, což je v Japonsku taková tradice, že když někdo někam jede, tak přiveze nějakou dobrotu z daného místa. Toš ani jsme se nenadáli a do odjezdu nám zbývalo jen 20 minut, tak jsme ještě v rychlosti vyběhli na vyhlídku, abychom si udělali nějaké fotky vesničky z výšky a vyrazili jsme k autobusu. Stihli jsme to tak-tak ;) Pak už se vyrazilo na zpáteční cestu do Tokia. V autobuse pak skoro všichni odpadli. Do Tokia jsme dorazili docela pozdě, něak kolem 9h večer. Tak jsme skočili na metro a pak na Tsukuba expres a do Tsukuby jsme dorazili něco kolem 10h večer. Na nádraží jsme vyzvedli kola a vyrazili jsme dom.
Byl to fajný výlet, akorát mi tedy vadila ta přílišná organizace a strašně málo času na prohlídku jednotlivých míst - vpodstatě jsme skoro celý víkend strávili v autobuse. Ale nestěžuju si, poznal jsem spoustu nových věcí a míst a myslím, že to byl super výlet!!

Toš zdar u dalšího příspěvku (snad jej zas nebudu sepisovat skoro měsíc ;) ). Jo a ještě nějaké fotky ze Shirakawa-go: