Jarouš v zemi vycházejícího slunce: Souhrn konce února a začátku března

Už jsem se pěkně dlouho neozval - no nebojte, neumřel jsem, jen jsem trochu líný něco spisovat a tak si vždycky najdu nějakou jinou činnost, která mě strhne, a pak už není čas něco spisovat ;)

Co se tedy přihodilo od mého posledního příspěvku??
No nic podstatného. Většinu volných víkendů jsem tak nějak prolenošil a využil k dovyhodnocení naměřených dat. Nicméně i nějaké výlety jsme tak trochu podnikli - respektive jeden výlet a jednu cooking class (hodina vaření).

Tak to vemem chronologicky:

12.2. 2012 Výlet k jezeru Kasumigaura a rybaření

Naplánovali jsme si na neděli výlet k druhému největšímu jezeru v Japonsku (rozloha cca 220 km^2). Tento nápad se původně zrodil z nápadu, že bychom mohli zkusit rybaření v Japonsku. Tak se Kuba zeptal svého šéfa, jak to je s rybařením, jestli potřebujeme nějaké povolení, nebo jestli se může chytat všude. V Japonsku se platí většinou správci řeky, na které chcete chytat, ale jsou i místa, kde se může chytat bez poplatků, a jedním z nich je i Kasumigaura. Toš jsme si naplánovali výlet tam. Ve 100 jenovém obchodě jsme nakoupili silon, háčky a vše potřebné. Kuba, jelikož je "zkušeným" rybářem, tak si tady v bazaru koupil i udici. V sobotu večer se ještě připravilo těst, aby bylo na co lovit, no a v neděli jsme vyrazili na ryby.
Toš jeli jsme jen ve čtyřech. Sašovi během cesty začlo nějak blbnout kolo, tak se chtěl vrátit - no přemluvili jsme ho a nakonec to nevzdal.
Cesta k jezeru nám trvala cca 1.5 h. Hned jak jsme dorazili, tak jsme našli vhodné bambusy a připravili si udice pro nás ostatní. No a pak jsme se vydali nalézt nějaké vhodné místo, kde bychom mohli rybařit ;)
Cestou jsme ještě potkali větrný mlýn a takové odpočinkové místo, kde měli nějaké akvárka s různými druhy ryb.
Nakonec jsme si tedy našli místečko a začali jsme rybařit. No po půl hodině jsme si říkali, že by snad aspoň jedna rybka zabrat mohla. Tak jsme tam u břehu postávali a doufali jsme, že něco ulovíme. Nevýhodou byl celkem silný a studený vítr, který nám tak trochu znepřijemňoval jinak krásný a slunečný den. Toš u té vody jsme stáli jak trubky asi ještě další 2 hodinky a pak jsme tedy usoudili, že asik není vhodný den na rybaření. Navíc jsme už všici dostali pořádný hlad! Tak jsme ještě chvíli vydrželi a pak jsme to zabalili.
Cesta zpátky byla celkem makačka, zvedl se dost silný vítr a jak bývá zvykem - celou dobu foukal proti nám. Ale zvládli jsme to, tak jsme dojeli celkem utahaní a hladoví. Toš jsme se chvíli ohřáli doma a pak jsme vyrazili do restaurace na véču!!
Nějaké fotky:

příprava prutů

rybařící chlapeček

tahle cedulka se mi líbila, akorát nevím, co je na ní napsáno ;)

a už rybaříme

po nějaké době Táňa vypadá, jako by ji to už nebavilo

a já na lodičce ;)

Během dalších pár týdnů jsme asik nepodnikali nic závratného, nějak si nevzponímám, co jsme vlastně během těch dalších 2 týdnů dělali?? Asi jsme se o víkendu jen tak poflakovali a odpočívali.
No ale první týden v březnu si docela pamatuju. Konečně se mi rozjelo měření na XRD (rentgenová difrakce), které mě fakt bavilo. Akorát, že koncem týdne na mě sedla nějaká blbá chřipka, která na mě přišla z ničeho nic. Jeden den pohoda a druhý den mě škrábalo v krku, bolela hlava a nejspíš jsem měl aj teplotu. No ale stejně jsem do práce chodil, bo jsem si říkal, že když mám zamluvený přístroj, tak je škoda toho času nevyužt. Navíc byl čtvrtek, tak jsme si říkal, že ty 2 dny to nějak doklepu a pak se o víkendu vyležím. Mno a v pátek už mě to vzalo solidně - ráno jsem skoro nemohl ani polykat čaj a byl jsem malátný jak po nějaké kruté pařbě. Jo tak jsem jen napsal šéfové, že do práce nedojdu - i když jsem tam byl, abych pustil aspoň nějaké delší měření, no a pak jsem is zajel koupit nějaké bylinkové čaje a hurá se léčit do postýlky. No moc jsme si neodpočinul, jelikož odpoledne jsem jel ještě 2x vyměnit vzorek, ale bylo to lepší, než celý den proležet ;) Toš a pak začal víkend, který jsem promarodil - ale jen z části. V sobotu jsem se léčil, co to šlo. V neděli jsem se ale přihlásil na Polskou Kuchyni, a jelikož mi už bylo lépe, tak jsem na ni aj šel - no ani nevím, jak dopadli ti lidi, co vařili se mnou u stolu ;)

4.3. 2012 Polish Cooking Class (polský kurz vaření)

Toš na polskou kuchyni jsem ani chodit nemusel, přeci jen to není zas takový rozdíl od té naši, nicméně tyto kurzy jsou celkem fajn. Člověk pozná spoustu nových lidí a ještě něco přiučí ;)
Připravovali jsme vpodstatě 4 věci (pro ty, co už zapomněli polštinu, jsem napsal překlad do závorek) ;) :
1) Jajka faszerowane w skorupkach (vejce ve skořápkách)
2) Surówka z kiszonej kapusty (salát z kysaného zelí)
3) Placki ziemniaczane (bramborové placky)
4) Gulasz wieprzowy (vepřový guláš)

No celkem pohoda - jediné, co jsem vlastně nevěděl, co je, byla ta vajca. Šlo vpodstatě o to, uvařit vajca, rozpůlit je tak, aby člověk nepoškodil moc skořápku (to jsem dělal já a byl jsem šikovný ;) ). Z těch vajec se pak udělala taková pasta s jarní cibulkou a jogurtem a pak jsme to zas nacpali do těch skořápek. No námaha jak cyp, jen abychom vytáhli vajca a zas je vrazili z5 ;) No pak se ta strana s tou pastou "obalila" strouhankou a ta vajca se ještě osmahla na másle - toš nakonec to bylo dobré, ale to by bylo aj, kdyby se ta pasta už nevracela z5 do těch skořápek!
Trochu mě překvapil ten salát z kysaného zelí - ti Poláci jsou fak mákli! Oni to zelí vytáhnou ze sklenice a pak ho umyjou ve vodě. Toš tak proč si kupuju kysané zelí, když to nejlepší z něj stejně umyju, to fak nechápu!! Pak se to zelí nakrájelo a smíchalo s nastrouhanou mrkví a jabkem - nebylo to špatné, ale já bych to vylepšil tím, že bych to zelí nemyl a vynechal bych mrkev a jabko ;)
No a bramborové placky a vepřový guláš nemá moc cenu zmiňovat, to je stejné jako u nás.
Toš ale jináč musím říct, že jsem měl u stolu 3 ženské a stejně jsem většinu práce dělal já!! Když jsem se s něma bavil, tak jedna moc nevaří, druhá v tom není moc dobrá a ta třetí mi ani nerozumněla. No a když zjistily, že jsem Čech a že to jídlo je hodně podobné našemu, tak to vše nechaly na mě, aby to náhodou nepokazily - kurňa, to pak byly nervy, abych to nepos..., tedy nepokazil já ;) Z čeho jsem měl asik největší strach byla jíška na zahuštění - to jsem ještě nedělal, tak jsem to nechal té jedné holčině - May Lin z Peru - no nezadařilo se, hrudky jak cyp. Toš jsme to vyhodili a holky už se bály, tak to zas vrazily do ruk mě. Toš zjistil jsem, že to je fakt ízy - stačí jen rychle míchat ;)
Nakonec jsme to tedy všechno zvládli a zasedli jsme k hotovému!! Popřáli jsme si "Smacznego"!
Toš nějaké foto: