Cesta na východ

Pro nenáročné čtenáře:
Praha - zataženo => zpožděný odlet => zmeškání letadla v Mnichově => čekání => odlet do Tokia => odjezd z Tokia do Tsukuby => nedorozumění s Ayou => čekání + čekání na holčinu z Indie => ubytování => nákup a pokec s Kubou => konečně spánek!!
Budíček => vyřízení věcí v ubytovací kanceláři => vyřízení pobytu + založení bankovního účtu => seznámení se s pracovištěm a mou vedoucí => nákup a pokračování příště ......

Pro ty náročnéčníjší:
Mno tak jsem v pondělí 31.10. vyrazil z Pardubic do Práglu na svůj let do Mnichova a následně do Tokia. Cesta vlakem proběhla poklidně. Trochu nervózní jsem začal být v autobuse na letiště - ten šofér s námi jel jako prase!! Nicméně na letiště jsem dorazil vpořádku a ještě cca 3h před odletem. Toš jsem se v klidu nabaštil své svačinky, odbavil jsem kufr, zavolal taťkovi a vyrazil pomalu k bráně, ze které jsme měli letět. Prostě pohoda, dokonce mi na kontrole ani nic nepípalo, takže pohoda - jazz.
U brány jsem byl cca 1h před odletem, tak jsem si sedl a odpočíval jsem. No a v čase, kdy nám mělo začít nastupování do letadla, vše začalo :( Nejprve se nám omlouvali, že let bude zpožděn a podrobnější infomace nám sdělí cca do 15 minut. No když ani po půl hodině nám neřekli nic, tak jsem trochu znejistěl, přeci jen půl hodiny zpoždění je už trochu hodně, když má člověk na přestup v mnichově jen 1,5h. A dostalo se mi krásné odpovědi: "No bohužel odletíme až 14.20 (původní odlet byl 13.00), v Mnichově bychom měli být v 15.00 a na přestup je minimální doba 30 minut, to stihnete. Případně budete muset běžet a pokud Vám to náhodou uletí, tak za 4h Vám letí další letadlo." - mno byla to pěkná letuška, tak se na ní člověk nemohl ani zlobit, zvláště, když pěkně zamrkala, a stejně by mi nějaké rozčilování vůbec nepomohlo.
Konečně jsme odletěli a do mnichova jsme se dostali cca v 15.15 (odlet navazujícího letu byl 15.35), než jsme dojeli k terminálu bylo 15.30. Toš jsme vyrazili nejprve klusem, pak jsme přešli do cvalu no a na trysk už síly stejně nezbývaly, zdrádná byla překážka v půli cesty, kde nás čekala pasová kontrola - no samozřejmě, že je zaujalo i mé vízum do Japonska a se zájmem si jej prohlíželi, zatímco mi utíkaly cenné minuty. Nicméně jsem, ještě s jedním Čechem, zjistil, že na přestup stačí cca 5 minut. Bohužel pro nás ale nástup do přípoje skončil cca 15 min před tím, než jsme celí udýchaní doběhli. Takže nic - tak už jsme pak pohodovým krokem vyrazili k přepážce Lufthansy a nechali si přebookovat let. Překvapilo mě, že jsme dostali jako odškodné stvrzenku na 10€, které jsme mohli utratit v kterékoli restauraci na letišti. Tak jsme si zašli na thajské jídlo a já začal trénovat s hůlkama, abych do Japonska nepřiletěl jako panna. No a tak začalo další čekání. Samozřejmě jsem měl už domluvené vše v Japonsku a tato komplikace zamávala s celým plánem - toš jsem musel dát vědět, aby mě nečekali moc brzo. NO a co se stalo?!? Němci, ty k**vy, nemají na letišti net zadara, takže jsem ještě musel si zaplatit 4,95€ za připojení, abych mohl dát všem vědět, jak jsem dopadl a samozřejmě, abych to mohl napsat na facebook - čili dát vědět VŠEM.
No tak jsme nakonec v 19.55 odletěli z Mnichova do Tokia. Let proběhl docela dobře. Dokonce tam člověk měl i papučky na přezutí, aby nemusel být v botech. Tak jsem je taky zkusil - příjemné to bylo, akorát ta Japonka, co seděla vedle mě, usla ještě dřív, než jsem si stihl zout druhou botu - asik byla hodně unavená, naštěstí se ale po pár hodinách vzbudila ;) Jinak let byl pohoda, člověk si mohl pustit v takové malé televizce u sedadla, co chtěl. Akorát tedy už po 4h letu jsem absolutně netušil, jak si v tom sedadle sednout, je to děs, když si člověk nemůže protáhnout kostru a musí cca 11h sedět na jednom místě :( Ale doletěli jsme a v Tokiu žádné problémy nenastaly, dokonce jsem byl smířený i s tím, že mi ujede autobus a já budu muset čekat hodinu na další. Pasou kontrolou jsme prošli rychle, dal jsem jim otisky a vyfotili si mě a víc mě kontrolovat nechtěli. Překvapila mě rychlost vyložení zavazadel, ale už né jejich stav - no myslím, že ten kufr budu moci vyhodit - urvali na něm, co se dalo, tokonce poškodili zámek, takže jsem zámek nakonec páčil kuchyňským nožem. No ale díky rychlosti jsem stihl dřívější autobus a vyrazil jsem do Tsukuby.
Cestou jsem zavolal Ayi (holčině, co mě měla na starosti) a řekl jsem jí, že jsem chytil dřívější bus a budu v Tsukubě kolem 18h, odpověděla, že super a že ještě přijedu ve stejnou dobu s jednou holčinou z Indie, která bude se mnou i v laborce. No k mé klice v cestování samozřejmě nemohlo chybět nedorozumění přes telefon. Aya si myslela, že teprve před 18h vyjedu z letiště. Takže jsem dojel do Tsukuby a na nádraží na mě nikdo nečekal! Postávala tam teda jedna mladší Japonka, tak jsem zkusil své štěstí a ...... PRD! Nejprve se na mě dívala jak na zjevení, ale pak si se mnou začala povídat a dokonce mi nabízela i svůj telefon, abych mohl zavolat Aye, to jsem ale odmítl a zavolal jsem ze svého (nechci vidět ten účet). No nakonec tedy Aya dorazila, ale to už jsme počkali ještě na tu Indku a pak jsme konečně vyrazili se ubytovat.
Ubytování je super, časem hodím nějaké fotky, zatím na to nebyl čas. No akorát ty zásuvky - to nemůžou mít stejné jako u nás?? Ještě včera jsem proto s Kubou Kolářem (jeden doktorand od nás z Pardubic), který už tu je měsíc, vyrazil na nákup redukce na zástrčku a samozřejmě i nějaké to jídlo a pivko na spláchnutí cesty. Toš pohoda, akorát zase máme na hovno zástrčky my - ty kolíky mají totiž dvojí průměr - no samozřejmě, že jsem si koupil ten menší (byl totiž levnější) - no na nabíječku k mobilu stačí, ale na notebook už ne, tak jsem si dneska byl koupit druhou redukci, abych konečně dobil baterku ;) No takže jsem nakonec včera povečeřel, dal si dvě pivka, horkou koupel a usnul jsem jak ta Japonka v letadle.

No a první den v Tsukubě byl plný papírování - nejprve v ubytovací kanceláři, kde jsem si i půjčil kolo na tu dobu, co tu budu, abych nemusel chodit pěšky. Pak na radnici a nakonec v bance. No řeknu vám že horší než vyplňovat tunu papírů je vyplňovat tunu papíru s japonskými popisy - v tom se snad ani sami Japonce nemůžou vyznat!! No a ještě teď je můj pas teplý od toho, kolikrát projel kopírkou na různých stanovištích ;D
Nicméně vše jsme vyřídili, takže už jsem ubytován, nahlášen na radnici a mám svůj účet, aby mi mohla chodit výplata. Takže tak a vyrazili jsme zase o dům dále.
Poslední naší zastávkou byla návštěva místa, kde budu pracovat a bádat u dr. Segawy. Příjemná ženština a hrozně ochotná, jako všichni tady. No a v pátek bude můj první pracovní den!

Toť asi vše pro začátek, rozloučím se slovy klasika: "Se*u na to, jdu na pivo!!"

Toš se mějte a nashle u dalšího postřehu z Japonska, konečně i s nějakými fotkami ;)